Benigní hyperplazie prostaty je nejčastější nezhoubnou formou buněčného bujení u mužů. U novorozence má prostata sotva velikost hrášku a její hmotnost se pohybuje od 3 do 5 gramů. Objem a hmotnost se nemění až do puberty, kdy dochází k její stimulaci a růstu androgenů. U dospělého muže ve věku 20 let prostata váží přibližně 20 gramů. Tak tomu je asi až do 4.-5. dekády života, pak se u naprosté většiny mužů začíná zvětšovat. Vývoj, zvětšení a následná benigní hyperplazie prostaty jsou závislé na přeměně testosteronu, mužského pohlavního hormonu, na dihydrotestosteron uvnitř prostaty. 

Zbytnění prostaty (zvětšení prostaty, benigní hyperplazie prostaty, BHP) je nezhoubné zvětšení způsobené zmnožením buněk tkáně prostaty. První známky hyperplazie jsou patrné v mikroskopu (histopatologické vyšetření) již u některých 30letých mužů. V dalším stádiu je zvětšení objemu prostaty patrné již také makroskopicky. Tento jev může vést k zásadním změnám v plynulém odtoku moči z močového měchýře. Tím, že nezhoubné zvětšení vzniká v místě vmezeřené tkáně (stromatu), které je nejvíce okolo močové trubice, dochází k jejímu stlačení. Močový měchýř tak musí vyvinout větší sílu, aby při močení z něho moč zcela odtekla.

Dalším faktorem je zvětšování prostaty směrem k močovému měchýři. Směrem dolů se prostata v těle opírá o pevné svalové dno, směrem nahoru však tlačí na spodinu močového měchýře a zvedá jej. To vede ke změně nervové regulace močového měchýře.

U některých mužů může zvětšená prostata způsobovat vážné problémy, včetně infekcí močových cest, náhlé neschopnosti močit (akutní retence moči), právě tak jako nutnost chirurgického výkonu. Příznaky, které svědčí pro obstrukci (překážku) v odtoku moči z měchýře, jsou známkou potenciálně závažnějšího onemocnění, které může někdy - pokud není léčeno - vést k poškození močového měchýře nebo i ledvin. To může ve vzácných případech skončit akutní (neodkladnou) operací.

S trochou nadsázky lze říci, že problémů s prostatou se dočká každý muž. Do čtyřiceti let věku má zvětšenou prostatu pouze 10 % mužů, po padesátce trpí onemocněním okolo 1/3 všech mužů, po dovršení šedesáti let přibližně polovina, mezi 60-70 roky již asi ¾ a po osmdesátce dokonce 90 % mužů.

Onemocnění probíhá dlouhodobě, obtíže se pozvolna zhoršují, zpočátku proto nebývá nutný akutní léčebný zásah. Jako u všech ostatních dlouhodobě probíhajících onemocnění je i zde na místě začít s léčbou včas. Pokud na sobě pozorujte obtíže s močením, neotálejte s návštěvou urologa. Čím dříve se s léčbou začne, tím větší je naděje na úspěch. Ačkoli zvětšená prostata nemusí ohrožovat život pacienta, u mnoha vyžaduje medikamentózní léčbu nebo operaci.

Původ obtíží však může rozlišit pouze urolog.

​