PEYRONIEHO NEMOC
Podstatou onemocnění je proces jizvení a fibrózy, který postihuje topořivá tělesa penisu a vychází z tunica albuginea (pouzdro obalující topořivou tkáň penisu). Dochází při něm k tvorbě tuhých plaků (fibroticky zjizvené tkáně), které způsobují bolest, zakřivení a deformaci penisu, zpravidla během erekce.
Jedná se tedy o abnormální lokální aktivaci procesu hojení ran. Ukládání fibrinu, k němuž dochází v časné fázi tvorby plaků, může spustit buněčné a enzymatické procesy, jejichž konečným důsledkem je vznik pevné jizvy. I když bylo onemocnění pozorováno Fallopiem a Vesaliem již v roce 1561, poprvé ho kompletně popsal v roce 1743 Francois Gigot de la Peyronie, osobní lékař krále Ludvíka XIV. K léčbě používal koupele v minerální vodě z pramene v Baréges v Pyrenejích.
VÝSKYT
Peyronieho nemoc postihuje cca 5-8 % mužské populace, obvykle mezi 45. a 60. rokem věku. Mnoho pacientů však nenavštíví lékaře, a to díky mírným příznakům či neochotě k vyšetření. Onemocnění se nejčastěji manifestuje v pátém deceniu, v souvislosti s věkem podmíněným generalizovaným úbytkem elasticity tkání. Vzrůstající počet pacientů s Peyronieho nemocí souvisí též s rostoucím počtem můžů, které vyšetřujeme pro poruchy erekce.
PŘÍČINY
Mikrotrauma
Opakovaná sexuální mikrotraumata považujeme v současné době za nejpravděpodobnější příčinu onemocnění. Tato teorie je podporována nálezy fibrinu zjištěných pouze v placích a nikoli v tunice, což ukazuje na mikrocévní poranění penisu. Také napětí na přední a zadní straně penisu, které je obvyklé při sexuální aktivitě, by mohlo vysvětlit obvyklou polohu plaků na dorzální straně penisu.
Cévní onemocnění
Mikroskopické vyšetření tkáně u Peyronieho nemoci je stejné jako v případech těžké vaskulitídy (zánětu cév), což svědčí o mimo jiné o cévní příčině této choroby.
Ateroskleróza, cukrovka a vysoký krevní tlak jsou onemocnění, která postihují cévy, a jsou tedy považována za rizikový faktor.
Dědičnost
Případy Peyronieho nemoci, které se vyvíjejí během delší doby, mohou být způsobeny dědičnou anomálií lidského antigenu B7 (HLA-B7) s genetickou vazbou. Peyronieho choroba se vyskytuje častěji u pacientů, kteří mají v příbuzenstvu muže s touto nemocí nebo poruchou pojivové tkáně (tzn. systémový lupus erythematodus). U asi 30 % pacientů s Peyronieho chorobou se ploténky či uzle fibrózní tkáně vyvíjejí i na dalších částech těla, jako na rukou (např. Dupuytrenova kontraktura) nebo na nohou.
PŘÍZNAKY
Peyronieho nemoc může mít mírné až velmi těžké projevy, projevuje se náhle nebo postupně během delší doby. Mezi nejčastější příznaky patří:
-
tvrdá hmatná ploténka (plak) v penisu,
-
bolest v penisu v klidu nebo při ztopoření penisu,
-
zakřivení penisu nebo jeho zkrácení při ztopoření penisu a
-
porucha erekce.
Plak se obvykle vytvoří na dorsální straně penisu, což působí jeho ohnutí nahoru během ztopoření penisu, ale může se rovněž objevit na přední straně, což působí ohnutí penisu směrem dolů. Plaky na stranách penisu nejsou obvyklé, ale působí větší problémy při pohlavním styku díky větší odchylce od přirozeného úhlu při pohlavním styku. Pokud se plak vyvine na obou koncích, může se projevit vroubkováním nebo zkrácením penisu. V zánětlivém stádiu nemoci může být bolest penisu stálá, ale obvykle se vyskytuje jen během erekce. Bolest není obvykle vážná, u některých pacientů však může způsobit poruchu erekce. Asi v 10 % případů plak nezpůsobuje žádnou bolest nebo zakřivení a rozpustí se po určité době sám.
VYŠETŘENÍ
Vyšetření Peyronieho nemoci zahrnuje:
-
anamnézu,
-
tělesné vyšetření,
-
sonografické vyšetření penisu,
-
event. rentgenový snímek penisu a
-
případně arteficiální erekci podáním intrakavernózní injekce prostaglandinu.
Anamnéza obsahuje údaje o trvání nemoci, přítomnosti či nepřítomnosti bolestí, předchozím poranění či katetrizaci močové trubice, o rodinném výskytu Peyronieho nemoci nebo Dupuytrenovy kontraktury. Lékaře zajímá úhel a směr odchylky penisu, zkrácení penisu, přítomnost zářezu nebo zúžení ve tvaru přesýpacích hodin, dále stupeň a trvání erekce, asymetrie penisu, frekvence pohlavního styku a preferovaná sexuální poloha. V rámci anamnézy zjišťujeme, do jaké míry choroba ovlivňuje psychiku pacienta a jeho partnerky.
Plaky či zatvrdliny jsou hmatné při tělesném vyšetření. U 2/3 pacientů se plaky vyskytují na dorzální straně penisu spolu s odpovídajícím zakřivením penisu.
Kalcifikovaný plak přesněji dokumentujeme na ultrazvuku nebo za pomoci rentgenového snímku či nukleární magnetické rezonance.
Fotografie (digitální nebo na mobilní telefon) deformace penisu eliminuje potřebu vyvolat erekci v ordinaci.
K přesné dokumentaci nemoci (především před plánovanou operací) provádíme arteficiální erekci. Erekci navozujeme vstříknutím vazoaktivní látky, která ovlivní cévy penisu.
LÉČBA
V léčbě Peyronieho nemoci používáme mnoho metod, bohužel prozatím neexistuje konsenzus léčby. Prognóza zachování sexuální funkce je dobrá v případě, že je léčba zahájena do 6 měsíců od počátku příznaků.
Medikamentózní léčba
K cílům medikamentózní léčby patří zmírnění bolestí, ústup deprese z nemoci, omezení tvorby plaků a jejich stabilizace, úprava poruchy erekce a zlepšení deformit. Velký počet doporučených léčebných postupů svědčí o tom, že výsledky léčby nejsou zdaleka ideální. Perorální terapie je léčba první volby, její využití je ideální v počátečních stadiích. Intralézionální terapie je vyhrazena pro pacienty, neodpovídající na perorální léčbu, ve srovnání s ní má větší přínos v léčbě zakřivení penisu.
Fokusovaná rázová vlna
Použití mimotělní rázové vlny rezervujeme pro pacienty s reziduálními deformitami po orální nebo injekční terapii. Radioterapie může být přínosná u přetrvávajících bolestí a u starších nemocných.
Chirurgická léčba
Velmi účinnou léčbou je chirurgický zákrok, je však velmi důležité spolu s pacientem pečlivě zvážit indikaci, komplikace i vedlejší účinky této léčby.