Neplodnost je neschopnost dosáhnout otěhotnění do jednoho roku u sexuálně aktivního páru, který nepoužívá antikoncepci.

Podíl mužského faktoru na neplodnosti páru nebyl v minulosti vždy jasně pojmenován, svoji roli sehrály nejen diagnostické možnosti, ale i společenský pohled na neplodný pár. V současné době jsme svědky dramatických změn v přístupu páru k diagnostice a léčbě neplodnosti. Prakticky se nesetkáváme s negativním postojem muže, u kterého celý vyšetřovací algoritmus páru často začíná. Je to pravděpodobně výsledek medializace léčby neplodnosti, odtabuizování celého procesu, zájmu společnosti na zvyšování porodnosti a v neposlední řadě také snadný přístup ke kvalitním informacím. Reprodukční medicína podstoupila v posledních třech desetiletích dalekosáhlé změny. Koncept klonování lidí z buněk jejich nosu, jak naznačuje film Woodyho Allena Bananas, již nezní tak neuvěřitelně jako vroce 1971, kdy byl film uveden do kin. Do poloviny devadesátých let minulého století se mužská neplodnost v rámci léčby páru řešila prakticky pouze pomocí dárcovských spermií.

Zlomová situace nastala v roce 1992, kdy byla poprvé pomocí injekce zavedena spermie do lidského vajíčka (ICSI – intracytoplasmatická injekce spermie) a gravidita pak následně potvrdila úspěšnost této nové metody. Po úvodních obavách o následcích selektivního výběru spermie určené k oplodnění, nastal překotný vývoj a počet provedených výkonů ICSI od té doby neustále stoupá.

Role urologa/androloga v reprodukční medicíně spočívá v diagnostice, léčbě a pravidelném sledování mužů s poruchou plodnosti. Genetická vyšetření pak limitují použití spermií u mužů s genetickým rizikem. Zařazení preimplantační genetické diagnostiky do vyšetřovacího algoritmu umožňuje výběr geneticky normálních embryí.

Současný pohled na lege artis vedený diagnostický a léčebný plán neplodného páru se opírá o těsnou a týmovou spolupráci gynekologa, urologa, biologa a genetika, nutná je také dostupnost imunologa a psychologa.

Asi 25 % párů nedosáhne otěhotnění během jednoho roku, přičemž jen 15 % vyhledá lékařskou péči pro neplodnost, ostatní páry zůstávají nedobrovolně bezdětné.

Neplodnost dělíme do následujících kategorií:

• primární neplodnost - u páru nedošlo k početí i přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu jednoho roku;

• sekundární neplodnost - i přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu jednoho roku nedošlo u páru k žádnému novému početí poté, co v minulosti k oplodnění došlo;

• pravidelné spontánní potraty/kojenecká úmrtnost - spontánní potraty v těhotenství nebo úmrtnost živě narozených dětí před dosažením pátého roku života;

• "neobjasněná neplodnost" - nedochází k početí z důvodů jiných vlivů jako např. laktace, antikoncepce, snížená sexuální aktivita, nebo z neznámých příčin.

Diagnostický přístup k vyšetřování neplodnosti u mužů je podobný jako u kteréhokoliv jiného medicínského problému. Začínáme anamnézou se zvláštním zaměřením na vše, co se týká plodnosti. Poté následuje tělesné vyšetření. Nedílnou součástí vyšetření je spermiogram (vyšetření ejakulátu). Po vyhodnocení výsledků může lékař doporučit další vyšetřovací metody k objasnění příčin mužské neplodnosti, jako jsou speciální vyšetření ejakulátu nebo spermií, endokrinologické vyšetření, postejakulační vyšetření moče, radiodiagnostické vyšetřovací metody nebo genetické testování.

Cílem vyšetření neplodných mužů je rozpoznat:

• léčitelná onemocnění

• nevratné příčiny, které lze řešit metodami asistované reprodukce za použití ejakulátu mužského partnera

• nevratné příčiny, které nemohou být těmito postupy řešeny. V těchto případech doporučujeme páru dárcovské oplodnění nebo adopci

• závažné patologické zdravotní příčiny

• genetické a/nebo chromozomální poruchy, které mohou ovlivnit pacienta či jeho potomka

​V ideálním případě vyšetření odhaluje konkrétní poruchu, která je příčinou neplodnosti. Pokud je to možné, léčíme vždy konkrétní příčinu. V ostatních případech využíváme empirickou léčbu nebo techniky asistované reprodukce. Je třeba mít na paměti, že oplodnění spermiemi dárce a adopce jsou také léčebnými alternativami. Neplodné páry by s těmito možnostmi měly být seznámeny, přičemž lékař by měl sehrát roli poradce, aby tak zabránil zbytečně zdlouhavému neúčinnému léčení.

Vyšetření na plodnost muže provádíme, když si pár přeje dítě a žena neotěhotní během jednoho roku pravidelného nechráněného styku. Před ukončením jednoho roku je vyšetření  -  indikováno v následujících případech:​​

• přítomnost rizikových faktorů mužské neplodnosti, jako je např. oboustranný kryptorchizmus;

• podezření na ženské rizikové faktory, včetně věku partnerky nad 35 let.

​