Co je morbus Peyronie (M. Peyronie, Peyronieho nemoc, induratio penis plastica)?

Podstatou onemocnění je proces jizvení a fibrózy, který postihuje topořivá tělesa penisu a vychází z tunica albuginea (pouzdro obalující topořivou tkáň penisu). Dochází při něm k tvorbě tuhých plaků (fibroticky zjizvené tkáně), které způsobují bolest, zakřivení a deformaci penisu, zpravidla během erekce.

 

Jedná se tedy o abnormální lokální aktivaci procesu hojení ran. Ukládání fibrinu, k němuž dochází v časné fázi tvorby plaků, může spustit buněčné a enzymatické procesy, jejichž konečným důsledkem je vznik pevné jizvy.

 

I když bylo onemocnění pozorováno Fallopiem a Vesaliem již v roce 1561, poprvé ho kompletně popsal v roce 1743 Francois Gigot de la Peyronie, osobní lékař krále Ludvíka XIV. K léčbě používal koupele v minerální vodě z pramene v Baréges v Pyrenejích.

 

Jak časté je toto onemocnění?

Peyronieho nemoc postihuje cca 5-8 % mužské populace, obvykle mezi 45. a 60. rokem věku. Mnoho pacientů však nenavštíví lékaře, a to díky mírným příznakům či neochotě k vyšetření. Onemocnění se nejčastěji manifestuje v pátém deceniu, v souvislosti s věkem podmíněným generalizovaným úbytkem elasticity tkání.

Vzrůstající počet pacientů s Peyronieho nemocí souvisí též s rostoucím počtem můžů, které vyšetřujeme pro poruchy erekce.

 

Jaké jsou příčiny tohoto onemocnění?

Mikrotrauma

Opakovaná sexuální mikrotraumata považujeme v současné době za nejpravděpodobnější příčinu onemocnění. Tato teorie je podporována nálezy fibrinu zjištěných pouze v placích a nikoli v tunice, což ukazuje na mikrocévní poranění penisu. Také napětí na přední a zadní straně penisu, které je obvyklé při sexuální aktivitě, by mohlo vysvětlit obvyklou polohu plaků na dorzální straně penisu. Pokud je příčinným faktorem traumatizace, je nepravděpodobné, že by to byl faktor jediný, protože očekávaný výskyt Peyronieho nemoci by v tom případě byl mnohem vyšší, než je v současné době. Z tohoto důvodu předpokládáme, že pacienti musí mít také dědičné predispozice k Peyronieho nemoci.

 

Cévní onemocnění

Mikroskopické vyšetření tkáně u Peyronieho nemoci je stejné jako v případech těžké vaskulitídy (zánětu cév), což svědčí o mimo jiné o cévní příčině této choroby.

 

Ateroskleróza, cukrovka a vysoký krevní tlak jsou onemocnění, která postihují cévy, a jsou tedy považována za rizikový faktor.

Výskyt nemocí tepen u Peyronieho onemocnění je 30 %, diabetes spojený s poruchou periferního oběhu se vyskytuje u 3-12 % pacientů s touto chorobou. Předčasná ateroskleróza je také zvažována jako faktor vyvolávající vaskulitídu (vyskytující se v počátečních stadiích nemoci), která způsobuje větší náchylnost stárnoucí vaskulární pojivové tkáně k opakujícím se mikrotraumatům. Toto možná vysvětluje spojení aterosklerózy, traumatu a zánětu, které se objevují v počátečních stádiích Peyronieho choroby.

 

Dědičnost

Případy Peyronieho nemoci, které se vyvíjejí během delší doby, mohou být způsobeny dědičnou anomálií lidského antigenu B7 (HLA-B7) s genetickou vazbouPeyronieho choroba se vyskytuje častěji u pacientů, kteří mají v příbuzenstvu muže s touto nemocí nebo poruchou pojivové tkáně (tzn. systémový lupus erythematodus). U asi 30 % pacientů s Peyronieho chorobou se ploténky či uzle fibrózní tkáně vyvíjejí i na dalších částech těla, jako na rukou (např. Dupuytrenova kontraktura) nebo na nohou.

 

Dupuytrenova kontraktura

Dupuytrenova kontraktura je onemocnění nejasné příčiny, charakterizované ztluštěním a svraštěním vaziva dlaně. Projevuje se zatvrdlinkami v dlani a později nemožností natáhnout prsty. Jedná se o genetické onemocnění s autosomálně dominantním přenosem. U přímých potomků nemocných s Dupuytrenovou kontrakturou se v 10-15 % manifestuje Dupuytrenova kontraktura a v 15 % Peyronieho choroba.

 

Vitamin E

Peyronieho choroba je také spojována s nedostatkem vitaminu E v těle.

 

Trauma

Případy, kdy se onemocnění vyvine náhle a rychle, jsou často způsobeny poraněním penisu.

 

Ostatní příčiny

V literatuře se uvádí souvislost onemocnění se dnou, Pagetovou nemocí, entenzopatií, otosklerózou a léčbou betablokátory nebo barbituráty. Za rizikový faktor je též považována katetrizace močové trubice.

 

Jaké jsou příznaky tohoto onemocnění?

Peyronieho nemoc může mít mírné až velmi těžké projevy, projevuje se náhle nebo postupně během delší doby. Mezi nejčastější příznaky patří:

  • tvrdá hmatná ploténka (plak) v penisu,

  • bolest v penisu v klidu nebo při ztopoření penisu,

  • zakřivení penisu nebo jeho zkrácení při ztopoření penisu a

  • porucha erekce.

 

Plak se obvykle vytvoří na dorsální straně penisu, což působí jeho ohnutí nahoru během ztopoření penisu, ale může se rovněž objevit na přední straně, což působí ohnutí penisu směrem dolůPlaky na stranách penisu nejsou obvyklé, ale působí větší problémy při pohlavním styku díky větší odchylce od přirozeného úhlu při pohlavním styku. Pokud se plak vyvine na obou koncích, může se projevit vroubkováním nebo zkrácením penisuV zánětlivém stádiu nemoci může být bolest penisu stálá, ale obvykle se vyskytuje jen během erekce. Bolest není obvykle vážná, u některých pacientů však může způsobit poruchu erekce. Asi v 10 % případů plak nezpůsobuje žádnou bolest nebo zakřivení a rozpustí se po určité době sám.

 

Jak probíhá vyšetření?

Vyšetření Peyronieho nemoci zahrnuje:

  • anamnézu,

  • tělesné vyšetření,

  • sonografické vyšetření penisu,

  • event. rentgenový snímek penisu a

  • případně arteficiální erekci podáním intrakavernózní injekce prostaglandinu.

 

Anamnéza obsahuje údaje o trvání nemoci, přítomnosti či nepřítomnosti bolestí, předchozím poranění či katetrizaci močové trubice, o rodinném výskytu Peyronieho nemoci nebo Dupuytrenovy kontraktury. Lékaře zajímá úhel a směr odchylky penisu, zkrácení penisu, přítomnost zářezu nebo zúžení ve tvaru přesýpacích hodin, dále stupeň a trvání erekce, asymetrie penisu, frekvence pohlavního styku a preferovaná sexuální poloha. V rámci anamnézy zjišťujeme, do jaké míry choroba ovlivňuje psychiku pacienta a jeho partnerky.

 

Plaky či zatvrdliny jsou hmatné při tělesném vyšetření. U 2/3 pacientů se plaky vyskytují na dorzální straně penisu spolu s odpovídajícím zakřivením penisu.

 

Kalcifikovaný plak přesněji dokumentujeme na ultrazvuku nebo za pomoci rentgenového snímku či nukleární magnetické rezonance.

 

Fotografie (digitální nebo na mobilní telefon) deformace penisu eliminuje potřebu vyvolat erekci v ordinaci.

 

K přesné dokumentaci nemoci (především před plánovanou operací) provádíme arteficiální erekci. Erekci navozujeme vstříknutím vazoaktivní látky, která ovlivní cévy penisu.  

 

Jaké jsou možnosti léčby?

V léčbě Peyronieho nemoci používáme mnoho metod, bohužel prozatím neexistuje konsenzus léčby. Prognóza zachování sexuální funkce je dobrá v případě, že je léčba zahájena do 6 měsíců od počátku příznaků.

Medikamentózní léčba

K cílům medikamentózní léčby patří zmírnění bolestí, ústup deprese z nemoci, omezení tvorby plaků a jejich stabilizace, úprava poruchy erekce a zlepšení deformit. Velký počet doporučených léčebných postupů svědčí o tom, že výsledky léčby nejsou zdaleka ideální. Perorální terapie je léčba první volby, její využití je ideální v počátečních stadiích. Intralézionální terapie je vyhrazena pro pacienty, neodpovídající na perorální léčbu, ve srovnání s ní má větší přínos v léčbě zakřivení penisu.

Vitamin E

Použití vitamínu E v léčbě Peyronieho nemoci je založeno na možném zvýšeném množství volných kyslíkových radikálů v patogenezi choroby. Vitamín E je znám pro své antioxidační účinky, jeho použití je populární pro své minimální vedlejší účinky a nízkou cenu. Bohužel, k dispozici je pouze několik dlouhodobých objektivních studií, prokazujících jeho efekt. Navzdory těmto výsledkům je tento způsob léčby levný, bez vedlejších účinků a často se používá.

 

Tamoxifen

Tamoxifen je hormon - antiestrogen, který má prokazatelné účinky v léčbě desmoidních tumorů - skupiny onemocnění s histologickými vlastnostmi blízkými Peyronieho nemoci. U tamoxifenu se předpokládá potlačení zánětlivé fáze choroby ovlivněním tvorby TGF-alfa produkovaného lidskými fibroblasty. Tamoxifen by měl být podáván v časném stadiu choroby.

 

POTABA

Ústní podávání aminobenzoátu draselného je využíváno k léčbě od roku 1959. Mechanizmus účinku zahrnuje zvýšení monoaminázové aktivity, snížení serotoninu a zvýšené využití kyslíku ve tkáni. Léčba je ale relativně finančně nákladná a je spojena s výraznými vedlejšími účinky v trávicím traktu.

 

Kolchicin

Kolchicin má prokazatelné protizánětlivé účinky, snižuje tvorbu kolagenu a stimuluje kolagenázovou aktivitu. Léčba je bohužel až v 50 % případů zatížena gastrointestinálními vedlejšími účinky, které často vedou k předčasnému ukončení terapie.

 

Blokátory kalciového kanálu

Verapamil (blokátor kalciového kanálu) zvyšuje kolagenázovou aktivitu současně se snížením koncentrace vápníku. Injekce se aplikují přímo do plaků opakovaně po dobu několika týdnů.

 

Interferon

Interferony jsou nízkomolekulární proteiny a glykoproteiny, které mají antiproliferativní a antimutagenní účinky. Interferony omezují proliferaci fibroblastù, snižují tvorbu kolagenu a stimulují kolagenázovou aktivitu. Hlavními vedlejšími účinky léčby jsou bolesti kloubů a chřipce podobné příznaky, naštěstí vzácné a přechodné.

 

Steroidy

Systémová léčba steroidy vyvolává generalizovanou protizánětlivou odpověď, místní podání vyvolává místní reakci. Intralezionální podání dexametazonu snižuje velikost plaků a bolest penisu. Používá se též lokální podání steroidů kombinované s podáním hyaluronidázy. Místní vedlejší účinky, zahrnující lokální tkáňovou atrofii, mohou komplikovat následný chirurgický výkon pro fibrózu.

 

Xiapex

První specifickou léčbou Peyronieho nemoci, která je od jara roku 2016 dostupná i v České republice. Léčivo obsahuje enzym klostridiovou kolagenázu, která se se aplikuje injekčně do plaku v penisu. ANDROGEOS je akreditovaným pracovištěm, ve kterém lze používat tuto léčbu.

 

Fyzikální léčba

Fokusovaná rázová vlna

Použití mimotělní rázové vlny rezervujeme pro pacienty s reziduálními deformitami po orální nebo injekční terapii. Radioterapie může být přínosná u přetrvávajících bolestí a u starších nemocných.

 

Chirurgická léčba

Velmi účinnou léčbou je chirurgický zákrok, je však velmi důležité spolu s pacientem pečlivě zvážit indikaci, komplikace i vedlejší účinky této léčby.

© 2004 - 2019 ANDROGEOS, spol. s r.o.