Klasifikace
TNM klasifikace
Pro určení stadia nemoci používáme mezinárodní TNM klasifikaci.
Vztahuje se pouze na adenokarcinom, karcinom prostaty z urotelu se klasifikuje jako nádor močové trubice. Nález musí být histopatologicky ověřen.
Primární nádor (T)
Tx primární nádor není stanoven
T0 bez známek primárního nádoru
T1 klinicky neprokazatený nádor (nepalpovatelný, nezobrazitelný zobrazovacími
technikami)
T1a nádor náhodně histologicky zjištěný v £ 5 % resekované tkáně
T1b nádor náhodně histologicky zjištěny ve > 5 % resekované tkáně
T1c nádor zjištěný punkční biopsií (např. při zvýšení PSA)
T2 nádor omezený na prostatu
T2a nádor postihuje polovinu laloku nebo méně
T2b nádor postihuje více než polovinu laloku, ale ne oba laloky
T2c nádor postihuje oba laloky
T3 nádor prorůstá pouzdro prostaty
T3a extrakapsulární šíření (jedno nebo oboustranné)
T3b nádor postihuje semenné váčky
T4 nádor je fixovaný nebo prorůstá do okolních struktur jiných než semenné váčky: hrdlo močového měchýře, zevní svěrač, m. levator, rektum a/nebo je fixován ke stěně pánevní
Regionální lymfatické uzliny (N)
NX regionální mízní uzliny nelze hodnotit
N0 bez metastáz v regionálních lymfatických uzlinách
N1 metastázy v regionálních lymfatických uzlinách
Vzdálené metastázy (M)
MX přítomnost vzdálených metastáz nelze posoudit
M0 žádné vzdálené metastázy
M1 přítomnost vzdálených metastáz
M1a metastázy mimo regionální mízní uzliny
M1b kostní metastázy
M1c metastázy v jiných orgánech
Histopatologický grading (G)
GX grade nelze hodnotit
G1 dobře diferencovaný (mírná anaplázie)
G2 středně dobrá diferenciace (střední anaplázie)
G3-4 špatně diferencovaný nebo nediferencovaný (výrazná anaplázie)
Histopatologické vyšetření a Gleasonovo skóre
Normální lidský prostatický epitel tvoří tři odlišné populace buněk. Buňky luminální, bazální a neuroendokrinní. V prostatě též prokazujeme nehomogenní populace intermediánních buněk. Všechny tyto linie procházejí z kmenových buněk prostaty.
Za prekacerózu ve vztahu ke karcinomu prostaty je považována prostatická intraepiteliální neoplazie (PIN). Nejčastějším histologickým typem je acinární karcinom prostaty, mezi vzácnější až sporadicky se vyskytující patří duktální karcinom, malobuněčný karcinom, karcinom z přechodného epitelu, bazaloidní či mucinosní karcinom. Vysokým stupněm malignity se vyznačuje sarkomatoidní karcinom.
Prognostický význam má histopatologický grading. Nejčastěji je používáno Gleasonovo l0-ti stupňové skóre. Gleasonův systém je založen na posouzení architektoniky nádorových žlázek, rozděluje nádory do 5 stupňů: od G1 (nejvíce diferencovaný – nejméně zhoubný) do G5 (nejméně diferencovaný – nejvíce zhoubný, agresivní). Gleasonovo skóre je dáno součtem dvou nejvýznamnějších stupňů diferenciace nádoru. Gleasonovo skóre větší než 7 je považováno za velmi rizikové a je spojeno s výrazně horší prognózou pacienta.
Adenokarcinom prostaty je hormonálně závislý nádor, jednotlivé části epitelu se liší vnímavostí vůči androgenům. Dihydrotestosteron se na povrchu prostatické buňky váže na androgenní receptory, je transportován do buňky a spouští kaskádu dějů, jejichž výsledkem je tvorba bílkovin a množení buněk.